Historie Vltavotýnského tenisu

Historie Vltavotýnského tenisu

O historii tenisu V Týně nad Vltavou se mnoho zpráv nedochovalo a proto jsem měl velký problém jak dát tuto kapitolu dohromady. Nakonec s velkým přispěním nejstarší (dnes již zesnulé) členky našeho klubu paní Vlastičky Helmové a jejího syna pana inženýra Gustava Helma, taktéž dloholetého člena a vstřícného přístupu paní Sudové z Městského muzea / fotografie /, se mi podařilo získat cenné informace o tom kdy, kde a jak se v Týně začal hráti „lawn tennis

Prvorepublikový vltavotýnský tenis

“. Historii tenisu v Týně lze rozdělit do dvou částí – tenis prvorepublikový a tenis po roce 1960, protože v Týně se během let hrálo na dvou místech.

Vltavotýnský tenis prvorepublikový.

Po první Světové válce se s rozvojem města Týn nad Vltavou rozvíjel i sportovní a kulturní život. Velký význam měl pro rozvoj sportu Sokol / založený v Čechách již v roce 1894/. Město Týn nad Vltavou mělo již v roce 1921 svůj klub kopané a okresní přebor. S růstem města, vznikem nových okresních úřadů a různých menších podniků a v neposlední řadě i novou posádkou vozatajstva došlo k přílivu osob majících zájem o tenis. Došlo ke vzniku prvního tenisového oddílu již těsně po ukončení 1. SV . Tehdy byl zbudován provizorní kurt. Důstojného stánku pro lawn tennis se ctihodným play erům dostalo až s výstavbou areálu Sokolovny (stavba dokončena 1925), kdy bylo v blízkosti vybudováno fotbalové hřiště se třemi řadami lavic (směrem k silnici kolem sokolovny), krytá hala Bowlingu (tehdy kuželkárna) ze strany k silnici. Restauraci, k níž náležela předzahrádka částečně zastře šená skleněnými deskami, dělila od fotbalového hřiště cesta a menší parčík se vzrostlými stromy. Cesta kolem restaurace vedla až do míst dnešního ochozu stadionu, (jako písmeno T), kde se dělila na cestu kolem Sokolovny a k Zámku a dále směrem k dnešním tenisovým kurtům a zhruba v prostoru poloviny sportovní haly se otáčela směrem k Peklu a vedla kolem volejbalového kurtu k tenisové klubovně. Vznik prvních dvou plnohodnotných tenisových kurtů lze tedy datovat do let 1925, kdy při výstavbě Sokolovny došlo k vybudování důstojného tenisového areálu se dvěma kurty a cvičnou stěnou. Mezi fotbalovým hřištěm a tenisovým areálem byla cesta s úzkým trávníkem s lavičkami, ze kterých bylo možno sledovat hru za sítí na kurtech. Ke dvěma tenisovým kurtům byla později zbudována dřevěná klubovna s WC a umyvárnou s plechovým žlabem a sprchou. Tenisová klubovna měla zastřešenou verandičku podepřenou dvěma dřevěným sloupky, dále malý sklad na sítě a lajnovačky a dále klubovnu se d věma boxy kde byly skříňky členů klubu. Naproti skladu sítí bylo WC a umyvárna se sprchou, která však v pozdější době často nefungovala. Na tuto místnost navazovala místnost klubovny oddílu volejbalu. Na druhé straně tenisového areálu směrem k dnešnímu tenisovému areálu byl volejbalový kurt. Provoz na kurtech v té době byl poměrně velký.

Vltavotýnský tenis socialistický

Další zmínka o týnském tenisu je z let okol roku 1950, kdy Vltavotýnský tenisový oddíl měl asi 20-25 členů, z toho kolem 12 –ti aktivních hrajících přebory a měl rovněž řadu velmi dobrých hráčů, kteří zaujímali přední pozice v rámci Jihočeského kraje. Stále se však hrálo na původních kurtech u Sokolovny.

Soc. ten 4 – Součaný prezident klubu Pavel Tomší cca 1970

V roce 1959 se začalo v akci Z se stavbou nového fotbalového stadiónu, výstavbou tenisových kurtů a volejbalových. Tenisové kurty byly situovány tam, kde jsou i v současnosti a to směrem k Táborské ulici u autoservisu. Zmínky o výstavbě jsou kusé, Městská kronika cituje pouze zahájení stavby v roce 1959, stížnosti na protahující se stavbu z roku 1960 a slavnostní otevření sportovního areálu v roce 1962. Od tohoto roku se tedy datuje nobodobá historie vltavotýnského tenisu. Byly postaveny 4 antukové kurty, mezi tenisovými a volejbalovými kurty byla přivezena a zprovozněna dřevěná klubovna, která slouží dodnes a o kterou se tenisté dělili společně s volejbalisty. Hrát tenis v tomto období nebylo zase až tak moc lehké. Pamětníci dodnes vzpomínají jaké potíže byly se sehnáním tenisových míčů, kdy museli objíždět prodejny Sportu v kraji, aby mohli zakoupit nedostatkové zboží – tenisový míč zn. Optimit bílé barvy za tehdejších 5,- Kčs/kus, nebo dokonce míč Dunlop za 15,- Kčs. Rakety byly v té době dřevěné, ponejvíce od československého výrobce Artis n.p. z Horažďovic. Kdo chtěl být trochu in a hrát s lepšími raketami zahraniční výroby, s kterými v té době hrál třeba např. Bjorn Borg nebo John McEnroe, tak ten si musel zajet pro svou Donnayku či Dunlopku do pražského podniku Pragoimpo, nebo využít ilegálního dovozu z kapitalistické ciziny. Tyto rakety byly nesporně vyšších kvalit než československé, stály však hodně peněz. Dle slov pamětníka Pavla Tomšího, jeho první Dunlopka ho stála 500,- Kčs, což byla v té době polovina jeho výplaty. Rakety si vyplétal každý sám, a zapoměňte na vyplétací stroj. Výplet se utahoval naběračkou.

Díky tomu, že tenisové vybavení bylo v té době nedostatkové, docházelo někdy i ke kuriózním situacím jako bylo např. vykradení skříňky paní Vlasty Helmové v 70 letech, kdy došlo k odcizení tenisových míčů, které tam měla uložené. Paní Helmová, dáma s vrozenou noblesou, nejenže neoznámila tuto krádež na SNB, ale umístila na svou skříňku cedulku s výchovným textem: „Vloupati se do cizí skříňky jest hanebnost“. Od té doby si pamětníci nevzpomínají, že by se něco na kurtech ztratilo. Nicméně viník či snad viníci tohoto odporného činu nebyli nikdy dopadeni…

Socialistický tenis – výstavba budovy rok 1989

V sedmdesátých letech se také na týnských tenisových dvorcích začínali objevovat štíhlí dlouhovlasí mladíci s účesy alá Borg, kotletami a někteří i s vyzývavými knírky. V upnutých šortkách se vzájemně proháněli po kurtech. Ano hovoříme o matadorech týnského tenisu, kteří hrají dodnes. Mezi ty nejznámější a nejvytrvalejší patří pánové Tomší P., Tomší J., Ryba, Pavlásek

Další významná etapa v historii týnského tenisu je stavba současné budovy- zázemí pro tenisty, která byla započata v souvislosti s výstavbou JETE. Tehdejší Vodní Stavby začaly v roce 1985 stavět pěknou moderní budovu se šatnami, sprchami, klubovnou. Sice byla tato budova postavena na navážce, takže občas trochu ujede – viz. nějaká ta prasklinka ve zdech, ale slouží dobře dodnes, současným tenisovým klubem neustále zvelebována. Celý tenisový areál je nyní v majetku Města Týn nad Vltavou a vltavotýnští tenisté jej mají dlouhodobě pronajatý.

Tolik co jsem se dopátral o historii tenisu v Týně, bez pomoci rodiny Helmových a Městského muzea by se mi to nepodařilo a proto jim patří obrovský dík.

Informace však považujte za pouze orientační a pokud někdo ještě ví, nebo pamatuje, jak to dříve bylo, či co bylo jinak, prosím o doplnění či opravu.

Dan Mikulička